A kdo ví

Kdesi v útrobách domu hodiny půlnoc odbily
to jak čas na dvě půlky zlostně rozlomil noc.
Já ale nevěřím tomu, že jsme si lásko jen zbyli
a bez kouzelný hůlky nemáme žádnou moc.
Odbila půlnoc, z noci zbyla už jen polovina
ač stárne, času je víc než dost snad zvládnem
nalít si čistýho vína než sem zítřek vpadne
jak nezvanej host.
Kdesi v útobách domu v tichu zlověstně klíčí
pár slov na jazyku, jak z jedovatých slin.
Já ale nevěřím tomu, že nás dva něco zničí
i když stín otazníku mezi nás vrazil klín.
Přece víme, něco je zkrátka jen výsadou
noci a my dva lásko dávno patříme k ní.
Tak ještě vínem spláchnem ten mizernej
pocit a jako vrány naberem výšku a splyneme
s ní. A kdo ví ? Třeba nás potká všechno znova,
všechno to krásný dá - li bůh a znovu zvládnem
i to zlý.
Až bude nejhůř zase křídly v pravou chvíli protnem
vzduch a stejným vínem spláchnem splín - čím víc,
tím líp. V domě nad ránem zbyla už jenom ozvěna
hlasů když zítřek do dveří vpadl jak nezvanej host.
Jsem tak rád, že jsi byla, i když jsme ukradli času
vlastně jenom pár vteřin, bylo to víc než dost.
Přece víme, něco je zkrátka jen výsadou noci...