Slavičí kuplet

Už frivolní kuplet slavičí
přetavil podzim v morytát.
V žalozpěv zítřka v černou píseň krkavčí
proč mám náhle pocit, že znám ten žalm.

Už vítr zas práská opratí
už splíny zas raší z plískanic.
Zas prázdnotu ulic vlastním stínem
vymetám „odkud kráčíš?“
sám sebe se ptám „a kam?“

Štěstí je fajn, jen někdy to zkrátka
vypadá že nemá dost místa v diáři.
Hvězdnej prach ti z vlasů
už dávno opadal a tvým zítřkem vládnou lichváři.
A tak si říkáš jen, marná sláva jinej
už nejspíš nebude svět.
Mnohem víc bere než dává život
je zdivočelá řeka dravá.
Jen dole na dně je zdá se dost místa
ani bůh nespočítá, kolik už lodí si našlo
tam v blátě svůj přístav a proč vůbec to sčítat?
o jednu víc, či míň?

Tak málo se stalo - vlastně nic jen zlodějskou rukou
matka noc hrábla do ulic a byla temná
jak vlčí sluj a stín,
který ztratil se v ní byl můj…

Štěstí je fajn,
jen někdy to zkrátka vypadá že nemá už místo v diáři…