#

Déjavu

Nejsem to já, ten koho znáš
není to tělo mý a ví bůh, ani moje tvář
ani ten stín pode mnou není můj
a slova odříkává hlas, který mi nepatří
nejsem to já,
jen déjavu je tvým hostem v domě
jen sny a tvý déjavu

Nejsem to já,
ta co ji znáš ta,
která mívala strach
mezi řádky číst
a půlměsíc sevřených úst právě tak nepatří mi,
nejsem to já jen se ti zdám,
jsem déja vu a tvá růže pro mě sotva mi k ránu zavoní

To se ti zdá jako výkřík
skrze tvá němá ústa
a do tvých snů vkročil stín bez těla nezvanej host,
věř mi, nemá smysl chtít,
aby zůstal jen se ti zdám a co s tím naděláš

To já nejsem ten stín
nejsou to kroky mé
a bůh ví ani moje tvář
a těch pár slov,
pár krátkých vět já vůbec nevyslovil,
nejsem to já jen se ti zdám,
jen déjavu je tvým hostem
v domě jen sny
a tvý déjavu

To se ti zdá jako výkřík
skrze tvá němá ústa
a do tvých snů vkročil stín bez těla nezvanej host,
věř mi, nemá smysl chtít,
aby zůstal jen se ti zdám a co s tím naděláš

To nejsem já, ta co ji znáš,
ta která mívala strach
mezi řádky číst ten půlměsíc sevřených úst
dávno už nepatří mi,
nejsem to já jen se ti zdám,
jsem déjavu
a tvá růže pro mě sotva mi k ránu zavoní.